| Mládkův Jožin z bažin se stal hitem Italů! 13. 7. 2010 Mládkův Jožin z bažin se stal hitem Italů!Po Polsku oslnil Ivan Mládek a jeho nesmrtelný hit Jožin z bažin také Itálii. Dva italští zpěváci se ho dokonce pokusili přezpívat a navrhují jej na hymnu pro příští fotbalové mistrovství. Jak se jim to podařilo? Posuďte sami… AHA autor (ex), Foto ara, 13. 7. 2010 8:30
|
Jožin z bažin il testo in italiano
Ivan Mládek
PRAHA 13. května 2009 Hudebník Ivan Mládek láme rekordy se svou skladbou Jožin z bažin v Polsku a Rusku, teď patrně okouzlí celý svět. Dal totiž souhlas k tomu, aby jeho píseň a videoklip mohla použít světově známá hudební stanice MTV.
PRAHA
Plnoformátová digitální Televize Barrandov, která startuje
vysílání 11. ledna 2009, začíná natáčet původní sitkom Cyranův ostrov,
jehož autorem je Ivan Mládek. Hudebník, textař, skladatel, zpěvák
a humorista napsal situační komedii o chudé české rodině, která v
restituci získá středověkou tvrz Cyranův ostrov.
Ivan
Mládek zažívá úspěšný rok. Poté, co Poláky ohromil jeho letitý hit
Jožin z bažin, vzpomněli si na Mládka i znojemští vinaři. V textu
jiné jeho legendární písně totiž zní slogan Znojmo, vidím tě dvojmo.
Znojemští patrioti v čele s vinařskou firmou Znovín Znojmo teď mají
v úmyslu vystavět pomník této melodii i jejímu autorovi.
Víte,
kdo je v současné době nejúspěšnějším českým umělcem v zahraničí?
A víte, který původní český hit v zahraničí nejvíce boduje? A víte,
jak to souvisí s Trnkobraním?
Nevadí
mi, že jsem se tu zapsal jako Jožin, a nikoliv například jako malíř
antiperspektivních obrazů, reagoval Mládek. Právě na vernisáž výstavy
svých děl původně do Opole přijel.
31. března
2008, Jana Kačurová, Lidové noviny
Jak
písnička v 70. letech vznikala a kolik jste za ni tenkrát dostal? |
 |
Život na Marsu? |
Zatímco vědci z NASA si lámali hlavy, chlapi u piva měli jasno: tohle je jasnej Pešák |
höh (8.2.2008) Blesk
Jožin z bažin a trsající Pešák uhranuli Polsko
15.
ledna 2008 14:36 IDNES
Poláci objevili nestárnoucí píseň Ivana Mládka Jožin z bažin. Klip
starý třicet let se rázem stal hitem. Vznikla již disko verze, mládež
napodobuje taneční kreace Ivo Pešáka.
"Józek z bagien", jak se polsky skladba nazývá, poráží v
hitparádách písničky současných tvůrců. Mládek tak stanul po boku
jiných českých zpěváků, jako je Helena Vondráčková, kteří slaví v
Polsku úspěch. Písnička se dostala do povědomí Poláků před několika
dny díky internetu. Klip opatřený polskými titulky se objevil už i
ve veřejnoprávní televizi TVP a Jožina hrají také některá rádia.
Sám Mládek televizi TVN řekl, že klip, který se objevil v Polsku,
nezná. Písničku prý napsal na zakázku. "A vyplatilo se to, hrajeme
ji dodnes," uvedl.
Jožin z bažin s polskými titulky
V posvátečním období, kdy lidé pomalu začali porušovat novoroční předsevzetí,
ale také se mučí dietami, song baví a pomáhá rozveselit mysl zahloubanou
v zimní depresi.
Jožin z bažin udělal zkrátka v Polsku díru do světa, soudí hudební
recenzenti. "Není zcela jasné, zda diváky očaroval styl Ivana
Mládka nebo tanec vousatého Ivo Pešáka, který s vážnou tváří pomáhá
zpěvákovi v refrénech. A možná jde o magii českého jazyka, jenž vždy
vyvolává úsměv na tvářích rodáků," napsal server interia.pl.
Zcela jistě ale zaujala historie Jožina, který žije v bahnech na Moravě
(pravděpodobně v okolí Vizovic) a živí se hlavně Pražáky, trápí místní
obyvatele a předseda nabízí za jeho zničení dceru a půl JZD. Objevují
se ale také hlasy, že Jožin z bažin je vážnou sociologickou sondou.
Lidé na chatu píší o tom, že Pražáci asi se slzami v očích objevují
netoleranci, s níž se vůči obyvatelům metropole setkávají v různých
regionech Česka. Jiní soudí, že dílo je příspěvkem do diskuse o ekologii.
Jožin by prý mohl být protestem proti nadmíře civilizace (a tedy i
obyvatel Prahy) v místech nedotknutých rukou člověka.
V každém případě Poláci již poněkolikáté pohlédli s podivem na svého
nenápadného jižního souseda a vydechli závistí, shodují se polští
komentátoři. Na zdech některých polských měst se prý již objevily
nesmělé nápisy "Jožin z bažin prezidentem".
Jožin z bažin + polské titulky = hit
PRAHA
16. ledna 2008 | 9:57
Poláci objevili píseň Ivana Mládka Jožin z bažin. Klip starý třicet
let se stal hitem. Józek z bagien, jak mu v Polsku říkají, se dostal
do povědomí Poláků díky internetu a klip s polskými titulky se objevil
i v televizi. Jožina hrají rádia, vede hitparády.
józek z bagien, jak se polsky skladba nazývá, poráží v hitparádách
písničky současných tvůrců. Mládek tak stanul po boku jiných českých
zpěváků, jako je Helena Vondráčková, kteří slaví v Polsku úspěch.
Písnička se dostala do povědomí Poláků před několika dny díky internetu.
Klip opatřený polskými titulky se objevil už i ve veřejnoprávní televizi
TVP a Jožina hrají také některá rádia. V posvátečním období, kdy lidé
pomalu začali porušovat novoroční předsevzetí a mučí se dietami, song
baví a pomáhá rozveselit mysl zahloubanou v zimní depresi.
Jožin z bažin udělal zkrátka v Polsku díru do světa, soudí hudební
recenzenti. „Není zcela jasné, zda diváky očaroval styl Ivana Mládka
nebo tanec vousatého Ivo Pešáka, který s vážnou tváří pomáhá zpěvákovi
v refrénech. A možná jde o magii českého jazyka, jenž vždy vyvolává
úsměv na tvářích rodáků,“ napsal server Interia.pl.
Proč žere hlavně Pražáky?
Zcela jistě ale zaujala historie Jožina, který žije v bahnech na Moravě
(pravděpodobně v okolí Vizovic) a živí se hlavně Pražáky, trápí místní
obyvatele a předseda nabízí za jeho zničení dceru a půl JZD. Objevují
se ale také hlasy, že Jožin z bažin je vážnou sociologickou sondou.
Lidé na chatu píší o tom, že Pražáci asi se slzami v očích objevují
netoleranci vůči obyvatelům metropole, s níž se setkávají v různých
regionech Česka.
Jiní soudí, že dílo je příspěvkem do diskuse o ekologii. Jožin by
prý mohl být protestem proti nadmíře civilizace (a tedy i obyvatel
Prahy) v místech nedotknutých rukou člověka. V každém případě Poláci
již poněkolikáté pohlédli s podivem na svého nenápadného jižního souseda
a vydechli závistí - shodují se polští komentátoři. Na zdech některých
polských měst se prý již objevily nesmělé nápisy „Jožin z bažin prezidentem“.
Sám Mládek televizi TVN řekl, že klip, který se objevil v Polsku,
nezná. Písničku prý napsal na zakázku. „A vyplatilo se to, hrajeme
ji dodnes,“ uvedl. Případ Jožina z bažin ukazuje mimo jiné sílu internetu,
díky němuž se může stát každý hvězdou, a to třeba i proti své vůli.
„Polákům se zalíbil zpěvák v divném saku“ |
„Polákům se zalíbil zpěvák v divném saku i text,
který běží v polštině pod klipem,“ říká bohemista Tomek Grabinski.
Ivan Mládek soudí, že jeho obliba v Polsku je náhoda. „Když mně začala
volat polská televize a deníky, tak jsem si nejdřív myslel, že si
ze mě dělají srandu.
Je to souhra okolností, nahrávka, která vznikla v České televizi,
se dostala ve správný čas do správného média. Už když jsme ji dělali,
počítali jsme s tím, že se chytne, a sami jsme se tomu smáli,“ říká
LN Ivan Mládek, který nyní bude mít v Opoli výstavu a koncert. Akce
však podle něj s oblibou Jožina nesouvisí.
Náhlou popularitu Mládek nijak neprožívá. „Co bychom s tím dělali,
buď to skončí tímto humbukem, nebo dostaneme nabídku na turné. Nabídky
neodmítáme třicet let, tak není co řešit,“ uzavírá.
Luboš Palata, Lidové noviny
| From: Grazyna Walkow Bardzo dziękuję za koncert w Warszawie. Było wspaniale!!. Oprócz
Jozina z bazin Ivan Mladek ma inne piekne piosenki! Grażyna Walków From: "MailForm robot" <mf8@mailform.cz> Brawo Ivan, brawo Banjo Band. Cale Polsko Vas miluje! W Internetu
na You Tube jest genialne polskie tlumaczenie (translace) Jozina
z Bazin - ne vim, kto jest autorem. Jak chcecie to zaspiewac
po polsku, to tylko w tej wersji. Marek z Sopotu From: Jakub Borowski Hello, From: <hailey@centrum.cz> Asi o tom vite, ale I. Mladkovo video Jozin z Bazin ma fenomenalni
uspech v Polsku. Tak ho tam treba poslete na turne ;-) EH. From: slawomir.czerniak@opegiek.com.pl To: vhanzlicek@harlekyn.cz Sent: Tuesday, January 15, 2008 1:12 PM Subject: Congratulation You are fantastic ! Dobry Den, Daniel Puszkiewicz From: Robert Jasiak Pozdrawiam z Polski!!! "Józef z Bagien" jest suuuuuuuper!!! Jakże żałuję, że dopiero teraz mogłem Was posłuchać. GRATULACJE!!!!!!!! Uśmiechy serdeczne i WIELKIE dzięki za tyle humoru! Bardzo, ale to bardzo podoba mi sie ta piosenka. Naprawdę ŻAŁUJĘ że dopiero teraz o Was się dowiedziałem. Pozdrawiam jak najgoręcej!!!!! Robert z Polski From: gdynia.dok@plastics.pl Wasza pioosenka dostarczyła nam wiele radości i dobrej zabawy. |
IVAN MLÁDEK: NA PENÍZE KAŠLU ...
PRAHA – V letošním roce se Ivan Mládek (64) musel rozloučit s televizními diváky. Jeho pořad Evergreen show na Nově byl totiž nečekaně zrušen. Zpěvák, který se nedávno kvůli fobii z létání dopravil do Ameriky raději na lodi, prozradil v exkluzivním rozhovoru pro deník Aha! své plány. A nebyl by to Ivan Mládek, aby na většinu otázek odpověděl jen tak. Energický hudebník se totiž odpovědí zhostil s vtipem, který ho taky včetně hudby celý život živí. Nedávno jste se plavil do New Yorku po moři, jak
jste snášel cestu? |
 |
S televizí Nova se Ivan
Mládek už rozloučil a na památku mu zůstaly jen propagační snímky, které mu Nova nafotila. |
Proč jste si jako destinaci vybral
právě New York?
„V New Yorku jsem měl s naším Dada divadlem první představení.
Dlouho jsme se tu neohřáli, čekalo nás pětadvacet tisíc kilometrů
autem a asi třicet představení pro naše krajany. A měli jsme na to
jen sedm týdnů.“
Vycestoval jste sám?
„Parníkem jsem plul jen s našim hercem Pavlem Skalníkem, zbytek
skupiny letěl. Byli jsme se Skalníkem na lodi snad jediní dva chlapi,
kteří spolu spali v kajutě a kteří spolu pořád všude chodili. Podle
řeči podobné ruštině si zpočátku všichni o nás mysleli, že jsme KGB,
pak si o nás všichni začali myslet, že jsme homosexuálové, a v závěru
plavby už všem bylo jasné, že jsme jen dva blbci.“
Co třeba společné rodinné výjezdy, účastníte se jich?
„Samozřejmě, ale něco takového se u nás uskuteční tak jednou za
rok. Každý máme trochu jiné zájmy. Manželka golf, syn tenis a já válení
na břiše na dece na zahradě.“
Jste ten typ, který klidně přespí pod širákem?
„Když mám dobrý spacák, neprší a střeží mě nějaká noční hlídka,
tak klidně.“
Kdy jste si třeba naposledy zahrál u ohně?
„Asi tak před čtyřiceti lety. Vlastně nedávno jsme hráli s kapelou
u nějakého velkého táboráku – ale bylo to za peníze, to mi trampové
neuznají.“
Kde jste nejraději trávil dovolené jako malý kluk?
„Na chatě mých rodičů u zatopeného lomu v Babicích u Říčan.“
A nyní?
„Teď už jsem dva roky nikde na dovolené nebyl, v létě máme s divadlem
a s Banjo Bandem nejvíc vystoupení. Ale ještě donedávna jsem každé
léto jezdil nejmíň na měsíc ke Středozemnímu moři do francouzské Provence.“
Jakou vaši písničku nejraději hrajete?
„Svou žádnou, nejsem narcisák.“
Co vaše kytarová samohrajka, kterou jste vymyslel, je
stále o ni zájem? Kde se nejvíce prodává?
„Teprve o ni začíná být zájem. U nás a také dost v Americe. V
Bostonu byla například nedávno založena Společnost pro šíření guitariana
v USA. Rozhodně ale není pravda, že už mi z patentu tečou miliony
korun. Já a mí společníci máme ve vývoji tolik proinvestováno, že
se profitu možná ani nedožijeme. Ale to nevadí, na peníze kašleme,
jde nám jenom o slávu.“
Co by jste chtěl ještě vymyslet? Pracujete třeba na nějakém
podobném vynálezu?
„Na žádném vynálezu nepracuju a ani guitariano za nějaký moc výrazný
vynález nepovažuju. Je to v podstatě keyboard pro kytaristy. Překvapilo
mě ale, že se před námi do tohoto projektu už někdo nepustil. Kytaristů
je padesátkrát víc než pianistů, a přesto neměli dosud nic podobného
k dispozici. Možná nějakou tu přídavnou krabičku, ale museli stejně
dál předpotopně pravou rukou brnkat. U guitariana vám na sólovou hru
stačí levačka a pravou si hrajete nebo nahráváte doprovod, přehazujete
sólové nástroje, děláte stoptimy. Anebo si v ní můžete držet cigáro.“
Váš pořad Evergreen show letos skončil, nepokoušel jste
se prosadit podobný typ pořadu u jiné televizní stanice?
„O žádný nový pořad se už nepokouším, protože žádná česká televize
nemá a už asi nebude mít peníze na podobný typ pořadu. Evergreen show
byla takovou naší labutí písní. Podobně jako v jiných malých státech
už budou peníze jen na diskusní pořady, rychlokvašky, seriály a reality
show. A nebo na ty pořady, které si v televizích píší sami televizní
úředníci. U nás se to smí a nepovažuje za střet zájmů, tak by byli
blbí, kdyby to nedělali.“
Nezanevřel jste na televizi?
„To rozhodně ne, mám na jedenáctileté natáčení na Nově hezké vzpomínky,
teď dalších jedenáct let budeme z toho možná mastit na desky písničky,
scénky a monology. To je také zajímavá práce.“
Nepřipravujete pro své fanoušky nějakou pecku?
„Máme novou hru se zpěvy, která se jmenuje »Pitkin a Libuna plus
DPH«. Budeme ji občas hrát v pražské Redutě na Národní třídě. Jinak
nepřerušeně dál brázdíme po vlastech českých a slovenských s několika
zájezdovými pořady.“
Vy jste zastáncem zdravého životního stylu?
„Kdo vám to řekl? Přežírám se, takřka se nehýbu, pohybuju se většinou
v zakouřeném prostředí a pořád se kvůli něčemu nasírám. Neznám nikoho,
kdo žil nezdravěji. Snad jenom Pešák.“
Údajně hubnete, kolik jste shodil zatím kilo?
„To také není pravda. S váhou jdu pořád trochu nahoru díky rodové
dispozici. Ale naštěstí jen mírně.“
Malujete také obrazy, máte třeba nějaký v současné době
rozmalovaný?
„Připravuju se na výstavu obrazů z golfového prostředí v Karlových
Varech. Čtyři menší už mám a teď se pouštím do poněkud většího plátna.
Bude to velký řepný lán a na něm plno ohnutých babek v kroji. Místo
motyček budou držet v rukou golfové hole a budou s nimi odpalovat
řepu na valník. Některé budou patovat zblízka, některé budou pálit
přes celé pole.“
Kde vás můžeme v nejbližší době vidět?
„Zítra ráno u zubaře v Řevnicích. Začíná mě bolet sedmička vpravo
nahoře.“ (smích)
Ivan Mládek *7. 2. 1942, Praha
Po Vysoké škole ekonomické vystupoval ve skupinách Storyville Jazz,
KTO, White Stars a Mustangové. Od sedmdesátých let vede Banjo Band
Ivana Mládka (hity: Jožin z bažin, Hlásná Třebáň, Znojmo, vidím tě
dvojmo, Jez, Medvědi nevědí, Zmalovaná, Černá hodinka). Letos se musel
po jedenácti letech rozloučit s televizí Nova, kde měl úspěšný pořad
Čundrcountry show, který se krátce před zrušením přejmenoval na Evergreen
show. Kromě hudby se věnuje také malování, vynalezl takzvaný antiperspektivní
styl, což je kresba v obrácené perspektivě. Tohle ale není jeho jediný
vynález. Po světě se dobře prodává také jeho guitariano, což je takový
kytarový keyboard. Ivan Mládek je ženatý a má syna Štěpána.
Aha! (Šárka Nováková 6. 9. 2006)
Foto TV Nova
MINIČUNDR
Lidé se potkávají v hospodách nebo na čundrech. Nemyslím si, že zájezd čtveřice Ivan Mládek, Ivo Pešák, Libuše Roubychová a Milan Pitkin je zrovna miničundr. Projet v několika dnech Ameriku z východu na západ a zpět v autě a při tom udělat řadu vystoupení, to je pořádný výkon. Vlastně s Ivo Pešákem jsme v sedmdesátých letech řešili existenciální otázky v hospodě U zlatého soudku na rohu Opatovické ulice a Ostrovní. Doba, kdy studenti nabírali své zkušenosti v pražských hospodách a měli na to, je nenávratně pryč. Turisti z EU je nenávratně vytlačili na periferii. Ivo experimentoval s jazzem, hrál rock and roll a pak jsme slyšeli, že hraje také s nějakou kapelou Ivana Mládka. Po čase věhlas této kapely šel nahoru a tak, když se řekne Ivo Pešák, tak si ho každý spojí právě s tímto tělesem, které již přes třicet let rozdává humor a smích. V úterý 4. července 2006 jsme je měli možnost vidět díky společnosti Video El Canada v Torontu a skutečně jsme se dvě hodiny mohli bavit. Spolu s Ivanem Mládkem a Ivo Pešákem (na snímku) jsme mohli vidět a slyšet Milana Pitkina a Libuši Roubychovou. Co se vlastně změnilo od té doby, kdy jsem parkoval svého modrého favorita F12 v Ostrovní ulici. Osud tomu chce, že mám stále modré kolo, ale dnes je značky Gardin. Takže u mne se toho moc nezměnilo a podobně je tomu i s Ivem Pešákem. Ten k tomu říká: "Moje postava se změnila do šířky, trochu jsem proplešatěl, trochu zešedivěl. Chodím hrát po hospodách. Stále mám rád pivo a nemyslím si, že alkohol škodí, ale že všechny abstinenty přežiju. Mám kapelu Rokec a hrajeme staré rokenroly z padesátých let, což mne skutečně baví. Mimo to jsme se s Upírem Krejčím zbláznili a na stará kolena děláme diskotékové písničky pro omladinu. Nepočítali jsme však s jednou věcí, že mládež ožívá teprve kolem jedné v noci. To je jediné, co mi dělá potíže." O tom, že Ivo Pešák nestárne svědčí skutečnost, že během večera předvedl taneční kreaci. Libuše Roubychová nás při svých dobrodružných cestách po Praze zase zavedla třeba do krematoria a Milan Pitkin byl vzornou ukázkou, jak se chovat k starším lidem. Pokud chcete slyšet nějakou anekdotu o zlaté rybce od Ivana Mládka, tak máte možnost vidět ještě jednou celou skupinu ve čtvrtek 20. července 2006 v Hale kostela sv. Václava, 496 Gladstone Ave. v Torontu nebo o den dříve v Kitcheneru.
Aleš Březina, Toronto
satelitte 1-416 13. 7. 2006 No. 13.
www.zpravy.org/1/2006/14/14.html
Když jsem někomu z Čechoameričanů
ukazoval plán cesty, kterou hodláme s naším kvartetem po USA a Kanadě
podniknout, tak mě měli všichni za blázna. I můj kamarád z Kalifornie
- starý harcovnik Pavel Kaut - nás od turné odrazoval, prý jsme si
vzali sousto jako Hanzelka a Zikmund. Že nám jen nehrozi, že nás v
Americe někdo zabije a sežere. I můj kamarád a spolužák Frank Safertal,
který mi v Praze s plánováním turné pomáhal, se nad dalším rozšířením
cesty o tři neděle zhrozil. Já jsem byl původně klidný, říkal
jsem si, že celý život nic jiného neděláme, než že jezdíme a jezdíme
a hrajeme a hrajeme, že to bude pro nás hračka. Ale těsně před cestou
jsem také dostal trochu strach. Stačila jedna nehoda, jedna nemoc
nebo jedno malé tornádko, nebo jedno malé vězeníčko za rychlou jízdu
- a naplánovaný hustý řetězec koncertu se mohl přetrhnout. Takže kromě
našeho celoživotního tréninku bylo potřeba také trochu štěstí. A to
jsme, díky Bohu, měli.
Za sedm týdnů jsme ujeli vypůjčeným "pontiacem montana"
téměř 18 000 mil a odehráli celkem 27 představení. V prvním kole jsme
postupně hráli ve městech New York, New Jersey, Washington, Chicago,
Wilber, Denver, Anaheim, Los Angeles, Davis, Santa Clara, Seattle,
Vancouver, Calgary, Edmonton, Winnipeg, Ottawa, Toronto a London.
Kvůli nouzi o lodní lístky na Queen Mary se můj pobyt v Americe o
tři neděle prodloužil - a tak jsme si ještě šoupli Atlantu, Key West,
Miami, Saint Petersburg, Detroit, Kitchener, ještě jednou Toronto,
Boston a ještě jednou New York.
Moje předpoklady se ukázaly být nakonec správné, jsme asi opravdu
hodně otrlí, po zájezdě jsme prakticky necítili žádnou únavu, klidně
bychom ve šnůře ještě dalších sedm týdnů pokračovali. Pochopí to asi
jen Walda Matuška, který třikrát udělal podobný okruh a i on asi dospěl
k poznání, že v Americe je cestování mnohem snazši a mnohem méně namáhavé
než v Česku. Amerika je holt svou neuvěřitelně hustou sítí dálnic
a svými ohleduplnými vyspělými řidiči o padesát let před námi. K tomu,
že jsme tak lehce a v klidu tento náročný zájezd zvládli, přispěli
samozřejmě hodně Čechoameričané, kteří všechna naše vystoupení hojně
navštívili a bez výjimky nám všude připravili takovou atmosféru, na
kterou budeme dlouho vzpomínat. Pevně doufám, že tento pocit byl oboustranný,
že i oni na nás budou vzpomínat v dobrém.
A naše nejsilnější dojmy mimo sály? Manhattan, Chicago, Wilber, cesta z Denveru do Las Vegas, Medvědí řeka u Auburnu, cesta z Vancouveru do Calgary, medvěd před autem v Ontariu, jezera nad Ottawou, Daytona Beach, Key West, rybí restaurace v Saint Peterburgu. A ještě jeden silný dojem. Několikahodinové jízdy kolem nekonečných lánů pšenice, několikahodinové jízdy kolem nekonečných stád dobytka, několikahodinové jízdy kolem továren. Jak si ještě dneska někdo může myslet, že se tohlento dá porazit. K takovému dubisku není špatné být přimknutý.
/I. Mládek pro Czech Times Washington/
IVAN MLÁDEK: RENESANČNÍ UMĚLEC
Ve Francii se mi hrozně líbilo, ale nechtělo se mi být celý život emigrantem. Neměl jsem na to, stýskalo se mi po rodičích, po kamarádech, po Sázavě, po českých buřtech s cibulí. Nakonec jsem si řekl, že si kvůli blbejm komunistům nebudu ničit život, a vrátil jsem se.
Naprosto mě překvapilo, když jsem si ke všem
profesím, které děláte, připojil i to, že jste vynálezce. A dokonce
snad i úspěšný. Jak vás napadlo sestrojit "samohrajku" aneb
elektronické guitariano?
Nejsem žádný vynálezce, jen jsem po celoživotním hraní na strunné
nástroje zatoužil mít nástroj, na který si můžu sám snadno zahrát
plnou muziku i s harmonickým doprovodem a basem – tak jak to umí dobří
pianisté nebo i špičkoví kytaristé. Když ale normální nefanatické
publikum poslouchá celý večer jenom kytaru nebo piano, tak ho to taky
k smrti unaví. Myslel jsem si, že když budu mít nějaký kytarový keyboard,
na kterém můžu během produkce střídat nástroje, doprovody, hudební
styly, nebudu uši posluchačů tolik trápit. Žádná továrna mi zatím
takový nástroj nevyrobila, a tak jsem si ho musel vymyslet sám.
Neříkejte, že jste si to guitariano vyrobil úplně sám.
To už byste mě naprosto ohromil.
Samozřejmě jsem nešel do nějaké dílny a tam nástroj vyrobil. Nebýt
mravenčí práce technických a počítačových géniů Davida Převorovského,
jeho otce Zdeňka Převorovského, Viktora Plačka a dalších lidí, kteří
se asi na desetiletém vývoji guitariana podíleli, a nebýt spolupráce
se Strunalem Luby a rakouskou firmou Aki Elektronic, tak by guitariano
asi nebylo. Guitariano je prostě kytarový keybord, který má stejné,
ne-li větší vymoženosti než ta známá rozšířená pianová samohrajka.
Běžné guitariano nehraje samo. Při zpěvu nebo při jednoduchém sólu
si pravou rukou na klávesnici na těle nástroje zahrajete doprovod,
ten si uložíte a pak už se můžete plně soustředit na řádění té levé
ruky na krku. Pravou rukou už si jen volíte nástroje, stoptimy, brejky.
Muzikanti, kteří už guitariano mají, většinou paměť ani nepoužívají.
Při jednoduchých moderních harmoniích stačí i při náročných sólech
pravou rukou akordy přehazovat. Myslím si, že guitariano je i pro
začínající muzikanty tím nejjednodušším nástrojem na světě. I hudební
antitalent si může po týdnu cvičení zahrát na nástroj celkem poslouchatelnou
plnou muziku.
A jak to vlastně vypadá? Co všechno se s tím dá zahrát?
Guitariano vypadá jako normální klasická kytara španělka, ale
místo strun má na krku jen lanka, pod kterými jsou senzory. A na těle
je klávesnice pro automatický harmonický doprovod a soustava dotykových
tlačítek pro volbu doprovodu, nástroje, síly zvuku, "fillinů"
a dalších radostí – a na boku těla je displej. A co se s tím všechno
dá dělat? Hrát asi 200 rytmů, hrát asi 200 hudebních nástrojů, pohrávat
si přes midi s počítačem, prostě všechno, co umí dobrý pianový keyboard.
Koho zajímají větší detaily, tam má všechno www.guitariano.com (viz
také foto – pozn. autora).
To jste takový kutil, nebo spíše zapálený muzikant?
Spíš zapálený muzikant, jak už jsem říkal, to kutilství jsem raději
přenechal jiným.
Prý se ta samohrajka celkem slušně prodává – dokonce
snad i v Anglii a Americe...
Pro USA a celou Evropskou unii máme guitariano patentované. To,
co se o guitarianu píše, je ale často přehnané. Je pravda, že víc
než v Česku je o guitariano zájem spíše v zahraničí. Tak už to u nás
bývá, lidi většinou akceptují novinky, až když přijdou z Ameriky.
U nás si guitariano koupilo jen několik muzikantů, ale teď máme opravdu
dost velkou zakázku pro Anglii. Takovým těm zprávám o tom, jak mi
do kapsy tečou miliony, se musím smát. Všichni, co se na výrobě guitariana
podílíme, máme miliony investovány a bude nám dlouho trvat, než se
nám vrátí.
Vy jste vystudovaný ekonom. Dělal jste tuhle práci vůbec
někdy? Zvládnete si třeba spočítat daně?
Ekonoma jsem nikdy nedělal a daně bych si možná uměl vypočítat.
Ale nechci se tou smutnou prací zabývat, a tak mám daňového poradce.
Proč jste se vůbec dal na ekonomiku? Tehdy jste o hudbě
jako o obživě ještě neuvažoval?
Vysokou školu jsem studoval hlavně proto, abych šel jenom na rok
na vojnu. Kdybych tenkrát jenom trochu počítal s tím, že se budu živit
muzikou, tak bych začal hrát na jiný nástroj než na bendžo a snažil
bych se dostat na konzervatoř.
Tak jaká tedy byla vaše cesta od ekonomiky k hudbě? Obojí
má k sobě přece jen dost daleko.
Jednoduchá. Když jsem se po půlroční přerušené emigraci ve Francii
vrátil, s pošramoceným kádrovým politickým posudkem mi ani nezbývalo
nic jiného než jít hrát na bendžo do hospody. Že si tenkrát v rozhlase,
který mě zpopularizoval, nevšimli mého posudku, to je pro mě dodneška
záhada. Možná mi pomohli někteří redaktoři, kteří měli smysl pro humor
a už se tolik nebáli. Normalizace už holt nebyla takový socialistický
fašismus jako v padesátých a šedesátých letech.
Kdy jste vlastně poprvé začal hrát? Vedli vás k tomu rodiče,
nebo jste byl muzikální přirozeně odmalička? První byly snad housle,
jestli se nepletu.
Ano, začal jsem jako malý kluk na housle, pak jsem jako puberťák
pokračoval na kytaru a jako dospělý jsem se dostal k bendžu. Rodiče
mě přitlačovali jen k těm houslím, u kytary už to byl zřejmě vrozený
zájem o muziku. Říkám vrozený zájem a ne talent. Ale byl tak silný,
že jsem mnohé talentované pak dohnal.
Kde a kdy se vzalo vaše první bendžo?
Koupil jsem si ho za třicet korun od jednoho spolužáka ze strojní
průmyslovky. Jmenoval se Hora. Ta cena byla v té době adekvátní, bendžo
nemělo ani kůži, ani struny a tělo a krk byly zvlášť.
Mimochodem – prý jsou Češi druhým největším výrobcem
bendž na světě? To je fakt?
To nevím, ale je to možné. Na světových hudebních veletrzích,
po kterých s guitarianem někdy jezdíme, je vždycky nejvíc bendžových
stánků českých. Takže na tom asi něco pravdy bude.
Kolik bendž vůbec vlastníte?
Mám čtyři, na dvě hraju a dvě jsou jako nevydařená okrasa na zdi.
Jaký je váš nejvzácnější nástroj? Anebo taky nejoblíbenější
– pokud se to nekryje.
Teď mám nejradši guitariano DMV 100, je bílé a má černou mramorovou
vrchní stranu, trochu mi připomíná pomník, ale hraje se mi na něj
krásně.
Ale zpátky k vaší hudbě: vystupoval jste svého času i
ve Francii a prý jste tam chtěl po osmašedesátém roce také emigrovat.
Nevyšlo to?
Ve Francii se mi hrozně líbilo, neměl jsem ani potíže s penězi, dost
slušně jsem si tam vydělával s balalajkou po ruských klubech a měl
jsem jít i na Sorbonnu, kde jsem si měl své vzdělání z československé
VŠE trochu doladit pro Francii. Ale nechtělo se mi být celý život
emigrantem, neměl jsem na to, stýskalo se mi po rodičích, kamarádech,
po Sázavě, po českých buřtech s cibulí. Nakonec jsem si řekl, že si
kvůli blbejm komunistům nebudu ničit život, a vrátil jsem se. Už se
nepopravovalo a lidi, co se politicky neangažovali, už se nezavírali,
tak jsem se vracel celkem klidný. Říkal jsem si, že mě jako muzikanta
nechají na pokoji. Úplně nenechali, ale dalo se to vydržet. Ale hlavně
v tom "kocourkově" byla docela sranda. Pravda, někdy i trochu
šibeniční...
Možná by pak ale nevzniklo více než 500 vašich písniček,
které na češtině prakticky stojí a Češi je často znají nazpaměť. Takže
když se ohlédnete, možná si můžete poděkovat, ne?
To je celkem jisté, že kdybych zůstal ve Francii, tak bych žádné
písničky neudělal. Tady mi nic jiného ani nezbývalo. S posudkem uličního
výboru KSČ v Praze 6 bych asi kariéru ekonoma neudělal.
Máte na některou písničku už alergii? A naopak nějakého favorita?
Alergii nemám na žádnou, ani nemám žádného favorita. Už jsem všechny
svoje písničky tolikrát zpíval, že když to dneska na pódiu odklepu,
tak už ani nevím, co hrajeme. Takže ze svých písní ani žádné pocity
mít nemůžu. Tím nechci říct, že svou práci odbývám, jde vlastně o
takovou nezaviněnou automatiku, která dřív nebo později postihne řemeslníka
z každého oboru.
Jak se to stalo, že jste začal dělat textaře?
Původně jsem chtěl, aby moje písničky otextovávali Eda Krečmar
nebo Pavel Vrba. Jejich texty se mi líbily. Měli ale v té době moc
práce a lezlo to z nich jako z chlupaté deky, takže jsem si začal
textovat sám.
Trochu odbočím, ale zajímá mě, co děláte nejdřív – je
to text, nebo hudba?
Různě, jednou tak a jednou tak.
A kam chodíte na nápady? Za třicet let už přece člověk
musí všechno probrat aspoň třikrát. Nevykrádáte už sám sebe?
Už žádné písničky prakticky nedělám. Asi patnáct let píšu až na
výjimky jen mluvené slovo.
Kamarádka Nováková mě pověřila, abych se zeptal, kolikrát
se vám už přihlásila nějaká Dáša Nováková. Tak se tedy ptám: ozývají
se vám?
Pár se mi jich už ozvalo, mimo jiných také tehdá ještě Dáša Veškrnová.
Zavolala mi na Štědrý den a řekla mi, že považuje za svou povinnost
mi oznámit, že se právě také zařadila mezi Dáši Novákové. Novák se
jmenoval její první manžel.
Chodí vám někdy taky kritické ohlasy? Jaké? Naštve vás
to, nebo se zasmějete?
Když se profláknete, tak musíte počítat s tím, že vznikne armáda
lidí, kteří vás nesnáší. A někteří jsou holt psavci a stěžovatelé
na institucích. Některým takových dopisům se zasměju a přiznávám se,
že se nad některými vážně zamýšlím. I největší zuřivec, který vás
nenávidí, může mít v něčem pravdu.
Prý jste jaksi z nutnosti začal kdysi i zpívat. Je to
pravda?
Ano, původně jsem chtěl, aby moje písničky zpíval Honza Pacák,
ale podobně jako textaři Krečmar a Vrba toho měl v té době také moc,
a tak mi nezbývalo než i zpívat.
Dostal jste někdy nějakého Slavíka nebo jiná ocenění
– třeba za prodané desky?
Dostal jsem v roce 1977 od Mladého světa ocenění za autorskou
činnost, jmenovalo se "Bílá vrána", ale jinak nás nikdy
nikdo za nic nevyznamenával. Přestože jsme prodali přes milion nosičů,
nebyla žádná zlatá deska, žádná platinová deska. Až po revoluci jsem
se od kamarádů redaktorů Aleše Sigmunda a Honzy Halase dozvěděl, že
byl z ÚV KSČ vydaný příkaz: "Nezakazovat, ale v žádném případě
neoceňovat a nevyznamenávat." Ke konci svého režimu komunisti
prý trochu přitvrdili a vydali rozhlasu a televizi příkaz: "Dále
nepopularizovat." Dneska mi to přijde líto, že mi soudruh Husák
nikdy nepřipnul medaili.
Ptám se záměrně, protože nějak vůbec nedokážu pochopit
skladbu vašeho publika. Moje máma vás třeba vůbec nemusí, já ano.
A relativně nedávno vás začaly přehrávat dvě kapely ve vlastním provedení
– ty písničky pak hltá hlavně mladé publikum... Takže mi není absolutně
jasné, jak to je.
Chodí na nás, dívají se na nás a kupují si naše desky ti, kteří
mají podobný smysl pro humor. A smysl pro humor neurčuje ani vzdělání,
ani sociální zařazení, ani národnost, natož věk. Když někdo nepochopí
nějakou anekdotu v patnácti, tak ji nepochopí ani v šedesáti, i když
mezitím vystudoval deset vysokých škol. Je logické, že když někdo
nepochopí náš humor, tak registruje jen sem tam nějaké neslušné slovo
nebo jen naši často schválně debilní "vatu" a papouškuje
pak po různých kritičkách bez špetky humoru, že děláme pokleslou zábavu.
A jak to u vás bylo s malováním? K tomu vás přece nic
nemohlo nutit.
Budete se divit, ale ke konci minulého režimu mi nic jiného nezbývalo
než se živit malováním. Na malíře byl ÚV KSČ krátký, protože prodej
obrazů se dal těžko zakázat. I když jsem od otce malíře o malování
leccos věděl, sám jsem malíř nebyl, proto jsem se dal dohromady s
akademickým malířem Myslivečkem a začal mu kreslit obrazy v důsledně
otočené perspektivě, kterou zatím nikdo nepoužil. Mysliveček je dotvářel
olejem a velice dobře šly pak na odbyt na Západě, hlavně v Americe.
Později jsem některé obrazy začal dělat celé sám, takže naše výstavy
potom byly pestřejší. Antiperspektivu jsme začali vystavovat ve dvojím
provedení.
Ten nápad s obrácenou perspektivou přišel jak?
Napadlo mě to pár let předtím, když jsem se pro Mladý svět snažil
vymyslet nějakou co možná nejoriginálnější kresbičku rychlíku, který
jede z Opavy.
Myslíte, že byste se jako malíř uživil?
Zatím to nepotřebuju. Nedávno jsem se dověděl, že se sem tam nějaký
můj obraz vydraží v aukci za hodně velké peníze. Trochu mě to mrzí,
protože jsem v minulosti většinu obrazů rozdal kamarádům. Musím namalovat
další a ty už nikomu nedám.
Kde je možné vaše obrazy vidět nebo koupit? Chystáte
v blízké době nějakou výstavu?
V červnu mám výstavu svých antiperspektivních obrazů v Los Angeles
a v červenci v New Yorku. A přitom jich mám pořád ještě zoufale málo.
Maluju jako vzteklý, nevím, jak to všechno stačím. Asi to budou výstavy
ještě mokrých olejů.
Možná se to tak veřejně neví, ale vaším koníčkem jsou
velká auta. Proč to?
Není to koníček, ale nutnost. Na zájezdy s kapelou potřebujeme
velká, bezpečná a pohodlná auta a to jsou jedině auta americká.
To vždycky kapelu vozíte vy?
Většinou já. Oni mi všichni celkem důvěřují, i když už jsme nějakou
tu menší kolizi měli. Když jsem unavený, vezme to někdy Pitkin, Plačková
nebo Roubychová.
Kolik aut teď tedy máte?
Pro práci použitelná mám dvě a pak v garáži jednoho poloveterána
Cadillaca.
A jezdíte nejraději kterým?
Asi chevroletem Suburbanem.
Slyšel jsem celkem zábavnou historku o vašem prvním autě.
Prý to byl původně malý tank.
Byl tam jen motor z nějakého německého malého tančíku, který měl
za úkol ujet s náloží výbušniny asi dvě stě metrů k nepřátelskému
objektu a tam vybouchnout. A já vůl to auto koupil! Neujelo ani těch
dvě stě metrů. Skončilo u nás před domem jako dětská prolézačka.
Svým politickým zaměřením jste jednoznačně konzervativní
pravičák. Nebo se mýlím?
Nemýlíte se.
Jak myslíte, že dopadnou volby?
Mám obavu, že znovu nakonec vyhrají socialisté. Evropě podle mě
není pomoci. Už od husitů, Pařížských komun a jiných nesmyslů mají
tady lidi v mozcích zakódované, že stát se o ně musí starat. A jsou
kvůli kusu bezpracného žvance ochotni dělat mu onuce.
A co říkáte tomu, že možná až pětina Čechů chce znovu
volit komunisty? Co to podle vás je? Kolektivní ztráta paměti, nespokojenost
s poměry?
Je úplně jedno, jestli volby vyhrají socialisté a pak se nechají
v parlamentě podporovat komunisty a nebo jestli vyhrají přímo komunisté
a ti se nechají podporovat socialisty. Komunisti tady de facto řádí
už devět let. Dělat tady ještě větší socialismus jim brání jen NATO
a relativně o trochu méně socialistická EU.
Vraťme se ale ke kapele – z Novy jste trochu podivně
zmizeli. Myslíte, že ještě zamíříte někam na obrazovku?
Nepočítám s tím, že bychom v dohledné době začali dělat nový zábavný
televizní pořad. Komerční televize se zaměřují jen na reality show
a seriály, ty báby v domácnosti jim při vaření na to budou stejně
koukat, tak co by vyhazovali peníze za nějaké komiky. A veřejnoprávní
televize se svými komisemi a radami je pro nás pasé.
Co chystáte jiného? Kde vás můžou diváci zase vidět?
A bude to jen hudba, nebo i nějaké divadlo?
Pro naše fanoušky, kteří jsou na nás zvyklí z televize, otevíráme
v dubnu v pražské Redutě na Národní třídě Dada divadlo a začínáme
hrou "Pitkin a Libuna plus DPH". Jedná se o žertovnou hru
se zpěvy, kde diváci kromě strhujícího děje najdou i to, co od nás
znají z televize – tedy legraci, recesi, písničky a sem tam i nějakou
tu pokleslost.
Stratosféra www.stratosfera.cz/ 4/2006
IVAN MLÁDEK
Nedávno se vaše jméno objevilo v souvislosti
s iniciativou šéfa divadla Ta Fantastika Petra Kratochvíla ”Nevolme
rudou koalici”. Proč jste se rozhodl ji podpořit?
Zavolali mi a já jsem souhlasil. Vy byste to snad nepodepsala?
Asi ano, ale jak zareagujete, když vás někdo nařkne z
toho, že za minulého režimu jste nebyl nijak perzekuován a běžně se
objevoval v televizi, na rozdíl třeba od jiných lidí, kteří se k té
iniciativě hlásí – např. Kristiána Kodeta, který byl v emigraci, nebo
Jiřiny Jiráskové, která dlouho nesměla hrát?
Za normalizace byli podle mě až na čestné výjimky perzekuováni
hlavně jiní komunisté, kteří bojovali jen za jiný socialismus. A ti
byli pro vládnoucí kliku reálným nebezpečím, že je připraví o funkce.
Já jsem měl po dobrovolném návratu z emigrace ve Francii nálepku antisocialistického
živla, měl jsem příšerný politický posudek, každou chvíli mě někdo
udával za protikomunistické výroky, v roce 1982 jsem dokonce neúspěšně
požádal o vystěhování z Československa – a přesto jsem mohl hrát.
Takoví jako já byli totiž pro normalizátory neškodnými blázny. Asi
jako jsou pro demokracii dneska blázny royalisté. Že se splní můj
tajný sen o tom, že tu jednou nebudou ani Dubčekové, Mlynářové a Hájkové,
tomu nikdo nevěřil. Ani já.
Jste patronem středočeské kandidátky ODS, kterou vede Vlastimil Tlustý.
Nese to s sebou nějaké povinnosti? Budete třeba muset říkat vtipy
na náměstích?
Budeme na pódiích dělat to, co děláme normálně. Možná budu i vyprávět
anekdoty, ale nebudou politické. A Kalamity Jane také nebude napodobovat
Paroubka. Do své profese politiku nemotáme, myslíme si, že ODS dostatečně
podpoříme tím, že se kampaně zúčastníme.
Zdá se mi, že se čeští politici berou příliš vážně. Nemyslíte,
že by politice neuškodilo víc humoru a nadhledu?
Jako se sranda nehodí do porna, tak se nehodí ani do politiky.
Nechápu, proč by politici měli žertovat? Stejně to většinou dělají
blbě. Myslím si, že některým politikům zabere při přípravě projevů
nejvíc času vymýšlení vtípků a vtipných přirovnání.
A co říkáte na to, že premiér Paroubek “vtipně” poslal
k Mirkovi Topolánkovi historický kočár s tím, že ho vyzývá na předvolební
souboj?
Připadalo mi to být trapně idiotské. Doufám, že se ODS nenechá
vyprovokovat k podobným křečovitostem.
Vy nejdete pro ostřejší názor daleko. Tím často vzbuzujete
hodně emocionální reakce, například ministryně informatiky Dana Bérová
v novinách prohlásila, že vaši hudbu upřímně nesnáší, že je to pro
ni symbol socialismu, a když čte rozhovory s vámi, že se jí dělají
pupínky, že je to pro ní český komunismus. Co na to říkáte?
S tou hudbou to chápu, někomu může lézt na nervy. To, že jsou
pro někoho moje písničky symbolem socialismu, když vznikly za socialismu,
také chápu. Nechápu jen, co si paní Bérová představuje pod pojmem
český komunismus. Možná jí v mých rozhovorech provokuje moje rezolutnost
a nekompromisnost, která byla bolševikům vlastní. Musím si to takhle
vysvětlit, abych si nemyslel, že je paní ministryně hloupá a neví,
co znamená slovo komunismus. Já si ale jako muzikant můžu dovolit
provokovat, nemaj mi redaktoři dávat provokativní politické otázky.
Výpad paní ministryně mě ale ani moc nepřekvapil. Členové malých rádoby
pravicových stran říkají i o Václavu Klausovi, že je to komunista.
Budiž, nemají ho rádi a snaží se ho naštvat, ale z mindráku z něj
rozbili největší pravicovou stranu a od té doby tady vládnou pod nálepkou
Sociální demokracie komunisti. Tak kdo je větší komunista? ”Pravicovost”
paní Bérové skončila v momentě, kdy jí komunisté nabídli teplé místečko
ministryně ve svém kabinetu. Z toho se zas dělají pupínky mně.
Říkal jste, že vládnou komunisté. Snad socialisté, ne?
Podle mě je to prakticky to samé. Sociální demokraté se liší od
komunistů jen tím, že akceptují pravidla parlamentní demokracie. Mají
stejné cíle, stejné způsoby, stejné vyjadřování i stejné obličeje.
Nechci říct hloupé…zdání někdy klame.. ale jsou to ty samé typy. K
tomu, aby dosáhli svých socialistických cílů, nepotřebují totalitu,
stačí jim oblbovat lidi sociálními jistotami a ti je důvěřivě zvolí.
Staří komunisté měli tanky na lidi úplně zbytečně. Už jsem to někde
psal, že podle mě jsou sociální demokraté schopni v prostředí demokracie
dosáhnou ještě dotaženějšího a byrokratičtějšího socialismu než klasičtí
komunisté. Viz některé skandinávské země.
Po mnoha letech nemáte v televizi žádný pravidelný autorský
pořad. Co vás teď nejvíc živí?
Kvůli živení nic dělat nemusím, pro potěšení jsem pro sebe a sólisty
Pitkina, Plačkovou, Roubychovou, Kubu, Pešáka, Šindelářovou a Mrázka
založil Dada divadlo a budeme s ním jezdit a pravidelně hrát v pražské
Redutě na Národní třídě. Už máme pár představení za sebou, vypadá
to, že to bude bavit nejen nás, ale i naše fandy, kterým tak nahradíme
naši pravidelnou televizní show, na kterou byli zvyklí.
Není to trochu riskantní založit divadlo v době, kdy
jich je u nás přehršel a mnohá z nich se potácí na pokraji přežití?
Vždyť to musí být prodělečný byznys, nebo se mýlím?
My nebereme naše Dada divadlo jako byznys. Bereme ho víceméně
jako prezentační záležitost.
Budete si tam zvát jako hosty i politiky?
Nebudeme si tam zvát žádné hosty, tedy ani politiky.
A do hlediště přijít můžou? Třeba i sociální demokraté?
V publiku mě nevadí ani komunisti, ani fašisti. Mně vadí v parlamentu.
Pojďme k vašemu soukromí, které je poněkud obestřeno
tajemstvím. Žijete za Prahou v okolí Berounky. Proč jste utekl z hlavního
města?
Protože se mi v Praze špatně parkovalo.
Na rozdíl od mnohých celebrit si nezvete domů televizi
a nepředvádíte se, jak vaříte v nové kuchyni nebo sázíte stromky.
Proč si svoje soukromí tak úzkostlivě střežíte?
Já si ho ani tak nestřežím, jen ho nechci sám tahat na veřejnost.
Já vím, že to je móda dnešních tzv. celebrit se podělit se s celým
národem o svoje radosti z manželek, dětí, milenek, nemovitostí, dovolených
na Bahamách a nových limuzín, já ale tuhle potřebu nemám.
Máte nějakou jinou úchylku?
V mládí jsem měl úchylku ”povaleč”, dneska mám úchylku ”workoholik”.
S vaší ženou Evou jste ženatý už přes třicet let. Dokážete
se ještě vzájemně překvapit, vytočit?
Jsme spolu už třicet sedm let, ničím se už nepřekvapujeme a ani
se už navzájem nevytáčíme.
Nova teď vysílá reality show Výměna manželek. Měl byste
chuť si takovou výměnu někdy zkusit?
Výměnu manželek nesleduju, dívám se jen na zprávy a někdy v noci
na ČT 2, když dávají dobrý film.
Jaké povolání má vaše manželka?
Nevím. Ale asi žádné, protože je pořád doma nebo na golfu. Ale
abych jí nekřivdil, sem tam také natočí nějakou desku na klavír, hraje
výborně klasický ragtime. Všechny klavírní podehrávky v našich televizních
pořadech byly od ní. A také je to někdy můj generální cenzor.
A čím je váš syn?
Je advokát.
Nevadí mu, že jeho tatínek je ten “kašpar” z televize?
Myslím si, že se za mě ani nestydí a ani se ve mně nevidí. Nenechal
se mnou moc ovlivnit a jde si svou cestou. Je asi spíš po mém otci
právníkovi.
Proč to jsou většinou ženy, které na vás reagují podrážděně?
Nebude to tím, že ve vašich pořadech vystupují jako přihlouplé zrůdy?
Ty ženy, které mají smysl pro humor, na nás podrážděně nereagují.
Co se vám na ženách líbí a co na nich nesnášíte?
Líbí se mi na nich jenom prsa a nesnáším, když si je nechávají
zmenšovat.
Zažil jste někdy situaci, kdy vám některá divačka po
představení vynadala?
Byl jsem kvůli produkci ohrožován jen jednou, když jsme jezdili
v duu s Luďkem Sobotou. Nějaký slepec se vysápal uprostřed představení
na pódium a chtěl mě zmlátit svou bílou holí za to, že jsem si v písničce
”Psohlavci” dělal legraci z Koziny. A nebylo to ani na Chodsku. Myslím,
že v Pardubicích.
Mnoho muzikantů nebo herců maluje – vy ale zase vybočujete
– proslavil jste se technikou obrácené perspektivy, kdy to, co je
na obraze blíž, je malinké a to, co je nejdál, je velké. Co na vaše
obrazy říkají akademičtí malíři, například Kristián Kodet? Považují
to za recesi nebo to hodnotí jako opravdové umění?
Co sem pořád pletete Kristiána Kodeta? Je to můj kamarád a toho
nemůžu pomlouvat. A když ho budu chválit, tak si zase bude myslet,
že si z něj dělám srandu. Malířům se člověk nezavděčí.
Kolik obrazů jste prodal a kdo je kupuje?
Asi polovinu obrazů jsem dělal s malířem Jaroslavem Myslivečkem
a polovinu sám. Prodali jsme toho v minulosti dost, ale od té doby,
co jsem začal psát pro televizi, jsem přestal mít na malování čas.
Teď už zase maluju. Musím, protože v červnu mám výstavu v Los Angeles
a v červenci v New Yorku.
Kdo tyto výstavy pořádá?
Tu první organizuje česká konzulka v Kalifornii paní Fuchsová
a tu v New Yorku pan George Suchánek, známý přítel české kultury.
Budou výstavy prodejní?
Nebudou vzhledem k tomu, že jsem na podzim slíbil další výstavy,
tak bych ty obrazy radši přivezl zpátky. Doufám, že mě někdo penězi
nepřemluví. (smích)
Za kolik byste svůj obraz prodal, kdyby vás někdo hodně přemlouval?
O tomhle se nechci zmiňovat, aby Kristián Kodet nezáviděl.
Co kromě malování nejraději děláte?
Mým největším současným koníčkem je hrát na guitariano. Nahrál
jsem teď na něj u Popronu první sólové album “US evergreeny".
Po dlouhé době jsem zase udělal pár nových textů.
Pro ty, co to nevědí, elektronický nástroj guitariano
je váš vynález a je to něco mezi kytarou a pianem. Prodává se dobře?
Nástroj jsem vymyslel asi před deseti lety a prakticky až do loňského
roku ho vyvíjeli technici a počítačoví experti David a Zdeněk Převorovští
a Viktor Plaček. Jedná se de facto o keyboard pro kytaristy. Žádný
převratný vynález to není, jen mě zaráží, že ho před námi nikdo nezačal
vyrábět. Kytaristů je přece o mnoho víc než pianistů. V současné době
vyrábí nástroj v malých sériích firmy Guitariano, Strunal Luby a Aki
Elektronic. Guitariano má všechny vymoženosti dražších pianových keyboardů
a stojí v obchodě necelých 40 tisíc. U nás si ho zatím pořídilo asi
deset lidí, ze známých hudebníků si na něj zvykají první průkopníci
Pavel Sedláček, Waldemar Matuška a Petr Kocman. Jinak máme spíš objednávky
ze zahraničí, z Velké Británie máme teď dokonce zakázku na 200 kusů.
To je dobré přilepšení do rodinného rozpočtu, ne?
To určitě ne. V žádném případě není pravda, že mi z patentu na
guitariano kapou miliony. S mými kolegy jsme do vývoje investovali
tolik, že se možná nikdy nedočkáme ani kýžené nuly. Jsme skeptici
a nepočítáme s masových rozšířením nástroje.
Takže nepočítáte s tím, že se z vás stane nakonec podnikatel
s živnostenským listem?
Když mě od banja do kanceláře nedostali komunisti, nedostanou
mě tam ani kapitalisti. Jsem zvyklý na život na volné noze, přece
to nebudu v 64 letech měnit.
Není to škoda? Vždyť jste vystudovaný ekonom.
Já studoval ekonomii? Vlastně máte pravdu, už si vzpomínám, kdysi
jsem ji dělal.
Dlouhá leta máte stále stejnou image – manšestráky a
sako. Zdá se, že módní trendy jsou vám ukradené. Je to tak?
Nevím, kdyby byla tma a nemohl bych se podívat, tak ani nevím,
co mám na sobě. Módní trendy nesleduju, nemám čas se zabývat kravinama.
Máte prý rád velká americká auta. Je to proto, že jste
vysoký a malé auto by pro vás bylo nepohodlné?
Už jsem toho za ty dva miliony kilometrů na silnici zažil a viděl
dost, abych dával přednost velkým bezpečným autům. A máte pravdu,
že se do nich i líp vejdu.
Jaké auto teď řídíte?
Teď jezdím s chevroletem suburbanem.
Prý občas rád zajdete do hospody. Jste ten typ, který
baví partu nebo spíš vyhledáváte soukromí?
Člověka, který by si občas rád nezašel do hospody, si nedovedu
představit. To musí být nějaká zrůda.
Jak byste se charakterizoval třemi slovy?
To bych nechal na někom jiném. V podstatě se moc neznám, dá se
říct, že se znám jen podle vidění.
Ivan Mládek (64)
Vystudoval ekonomii na vysoké škole, ale nikdy se jí nevěnoval. První
dixielandovou skupinu Storyville Jazz založil v osmnácti, ve čtyřiadvaceti
svůj první banjo band. Po vojně v roce 1968 emigroval do Francie,
kde se živil hraním na balalajku po ruských pařížských klubech. Z
rodinných rodinných se po půl roce vrátil. Po návratu se živil jako
sólista po varieté a nočních klubech, od roku 1973 s countryovou skupinou
Mustangové a od roku 1976 se svým novým Banjo Bandem. Autor notoricky
známých písniček jako je Jožin z bažin nebo Dáša Nováková, který byl
jedenáct let autorem a protagonistou pravidelné tv show, nedávno založil
v Praze divadlo Dada a kromě skládání písniček, zpívání a vymýšlení
zábavy maluje obrazy. Je ženatý a má dospělého syna.
Monika Mudranincová, Lidové Noviny 4/2006
IVAN MLÁDEK: VYDĚLÁVÁ MILIONY! BEZPRACNĚ!
Populární hudebník a bavič Ivan Mládek (63) má geniální vynález! "Vymyslel jsem jako první na světě kytarovou "samohrajku" a mám na ni i patent," prozradil Blesku Mládek, jehož vynález se prodává za 45 tisíc korun. I když na Nově jeho pořad Evergreen show skončil, Mládek o peníze nouzi rozhodně mít nebude. "Jde o kytarový keyboard neboli samohrajku. Je to vlastně elektronický kytarový nástroj, který připomíná hru na kytaru jednou rukou. V těchto dnech se vystavuje na největším světovém veletrhu v Americe," vysvětlil nám hudebník. "Můj vynález si koupil třeba Waldemar Matuška, Pavel Sedláček a teď si ho chce pořídit i Bolek Polívka," dodal Mládek. Jen v Anglii si už objednali stovky kusů jeho samohrajky...
Autor: Rudolf Šindelář (Blesk 23. 1. 2006)
IVAN MLÁDEK: MÍŘÍM DO REDUTY!
V březnu otevíráte nové divadlo. Získal jste pro něj nové
prostory, nebo budete mít najaté nějaké stávající na několik dní v
měsíci?
Dostal jsem několik velkorysých nabídek od známých zavedených
divadel v centru Prahy, abychom usídlili u nich. Velmi si vážím jejich
nabídky, ale nakonec jsme se rozhodli pro komorní divadélko Reduta
na Národní třídě, které bude asi pro náš styl humoru a náš repertoár
nejvhodnější. Od 6. března budeme hrát ,jen‘ každé pondělí novou operetku
s názvem „Pitkin a Libuna plus DPH", v dubnu a květnu představíme
našim divákům hru se zpěvy „Prodaná chaloupka" a od srpna, po
dvouměsíčním zájezdu po USA, chceme ještě přidat „Pohádkovou trilogii".
O vlastním divadle jste uvažoval delší dobu,
nebo je to momentální nápad?
Už před dvěma roky jsem počítal s tím, že po rozjezdu
digitálních televizí se rozmělní příjmy z reklam a žádné komerční
televize asi už nebudou mít peníze na výrobu nákladných zábavných
pořadů typu „Čundrcountry show". Konec přišel i přes velkou sledovanost
(38 %) ještě o něco dřív, než jsem čekal. Pod záminkou, že děláme
pořady pro starší generaci, a oni že teď chtějí být televizí pro mladé.
Nevěřím, že si v televizi opravdu myslí, že mladí teď už přestanou
chodit na diskotéky a do hospod a začnou se po večeři dívat s rodiči
na televizi NOVA. Chtějí podle mě víc než televizi pro mladé dělat
televizi s mladými, kteří nestojí moc peněz. Prostě současné vedení
NOVY si nechce přiznat, že prodělalo na Big Brotherovi a několika
dalších nových neúspěšných pořadech kalhoty. Jak sama „mladá"
NOVA přiznala, na naší první a poslední Evergreen show se dívalo cca
milion šest set tisíc lidí. Do malého divadélka Reduta se asi všichni
nevypraví, a tak se ve volných dnech budeme vypravovat my za nimi.
Tak jak to koneckonců děláme už pětatřicet let. Naše divadlo se bude
jmenovat Dada divadlo. Myslím si, že je to název nejvýstižnější. K
dada a recesi jsem měli vždycky nejblíž, máme rádi nečekané slovní
gagy, absurdity, samozřejmě rádi provokujeme, nemáme rádi politickou
a komunální satiru, moudrosti, hluboké myšlenky, pointy za každou
cenu. A hlavní naše krédo zní: ty, kteří mají smysl pro čistý humor,
co nejvíc pobavit. Autorem jsem jako vždycky já – a spokojeným autorem,
protože pro komiky, jako je Milan Pikin, Libuna Roubychová, Lenka
Plačková, Jan Mrázek a nestárnoucí Lenka „Kalamity Jane" Šindelářová,
která se vrací do našeho souboru, je radost psát. Stačí je mít před
očima a píše to samo.
Vaši diváci se tedy budou rekrutovat z návštěvníků
Čundrcountry show, nebo hodláte potěšit pražskou intelektuální obec?
Svůj názor na humor jsem už několikrát vyjádřil. Nemá
nic společného se vzděláním, se sociálním zařazením, se stářím; úplně
totožný smysl pro humor může mít doktor kandidát věd z Karlovy univerzity
a horník z Ostravska. Smysl pro humor je totéž co hudební sluch. Buď
se s ním narodíte, nebo nenarodíte. Když se s ním nenarodíte, můžete
mít deset vysokých škol a stejně ho nezískáte... Prostě chceme potěšit
ty, kteří se narodili se smyslem pro náš humor a počítáme s tím, že
zase hodně lidí budeme štvát.
TIME IN, Ota Sládek 3/2006
PRAHA (KE) - V sobotu 25. února bylo v rámci Žižkovského Masopustu anoncováno vzácné vystoupení zpěváka, baviče a moderátora Ivana Mládka s jeho BANJO BANDEM. Zároveň také povedeného revivalu Ivana Mládka, totiž kapely DĚDA MLÁDEK ILLEGAL BAND. Společný koncert originálu s revivalem stál o to více za vidění, že se tyto kapely setkaly na stejném podiu snad jen jednou za celou dobu působení. Vše se odehrálo v pražském Paláci Akropolis.
Autor: Aligattor - Pondělí, 27.02. 2006 - 11:08:38
Téma: Hudba
Ivan Mládek: „Srnku by som zastrelil, keby som bol veľmi hladný.“
Jedným z ťahákov pripravovaných Poľovníckych dní sv. Huberta
v Terchovej (10. – 11. septembra) bude vystúpenie legendárneho zabávača
a hudobníka Ivana Mládka s jeho Banjo Bandom. Preto nás zaujímalo,
či má vzťah k poľovníctvu. Na otázku, či chodí na poľovačky odpovedal
jednoznačne:
„Nechodím. Nezastrelil by som ani muchu, ale na poľovnícke
hody chodím. Takže poľovníctvu fandím.“
A ako je to s jeho streleckými kvalitami? Dokázal by zastreliť
srnku, ktorá sa pasie na lúke?
„Podľa toho, z akej vzdialenosti by som strieľal. Z dvoch metrov
možno áno. Ale musel by som byť veľmi hladný,“ povedal I. Mládek.
Ani pri definícii bežného poľovníka neostáva nič dlžný svojej
povesti zabávača:
„Poľovníka považujem za slušného a seriózneho človeka, ktorý si
potrebuje v rámci zákona sem-tam niečo zabiť.“
A keďže sa I. Mládek predstaví na poľovníckych slávnostiach,
zaujímali sme sa aj o repertoár kapely. Má v ňom pesničky o poľovníkoch?
„Samozrejme. Pesničky Přítel fořt, Hodný hajnej, Myslivecký ples
a možno ešte niekoľko ďalších.“
Ani kraj legendárneho zbojníckeho kapitána Juraja Jánošíka
mu nie je úplne neznámy. Pátral v pamäti a povedal:
„Môj otec bol veľký milovník slovenských hôr. Ako dieťa som sa
každý rok s rodičmi po nich túlal. Ani Malá Fatra nebola výnimkou.
Na Terchovú si, samozrejme, pamätám. Mám aj pocit, že sme tam raz
hrali aj s Banjo Bandom. Ale to už je nejakých dvadsaťpäť rokov dozadu.“
A na záver - opäť s poriadnou dávkou recesie, prezradil aj
svoj názor na Juraja Jánošíka: „Rozhodol sa prerozdeľovať
a bral na seba statočné riziko, že za to bude potrestaný. Na rozdiel
od komunistov a sociálnych demokratov, ktorí si na to zbabelo vytvárajú
zákony.“
Vystúpenie Banjo Bandu Ivana Mládka bude v sobotu 10. septembra o
21. h, v stanoch pod amfi teátrom v Terchovej.
/rozhovor s Ivanem Mládkem pro Žilinský večerník 9/2005/
Vážený pane Hanzlíčku,
dovolte mi abych Vám, Ivanu Mládkovi a celému Banjo Bandu poděkoval
za výtečné představení na naší svatbě 11. září na Pernštejně.
Jak jsem pevně doufal, koncert se stal opravdovým zlatým hřebem celého
večera, k ohromnému údivu nevěsty, rodičů a zhruba stovky svatebčanů.
Poslechli jsme si nesmrtelné hity, srdečně zasmáli při vystoupeních
Milana Pitkina, Lenky Plačkové, Betty Kušmírové, p. Mrázka a Iva Pešáka.
Opravdu to stálo za to!
Srdečně zdraví
Novomanželé
MLÁDEK Ivan ing. /nar.1942 v Praze/
Absolvent průmyslové školy strojnické a Vysoké školy ekonomické, otec "guitariana", prvního syntezátoru pro kytaristy, bezstrunné kytary, jejíž pražcový hmatník simuluje pianovou klávesnici a tělo je opatřeno zesilovačem, reproduktorem a v kvintovém kruhu seřazenými tlačítky, umožňujícími snadný automatický i manuální harmonický doprovod. Guitariano poprve představeno na Světové výstavě hudebních nástrojů v Los Angeles v r. 2001. V Česku a na Slovensku I. M. znám jako banjista, zpěvák, moderátor a autor cca. 500 humoristických písní/např. Dáša Nováková, Jožin z bažin, Prachovské skály, Linda, Jez/, zábavných televizních pořadů /např. Čundrcounry show, Country estráda/ a humoristických knížek /např. Zápisky šílencovy, Krchňa Nikolájevna/. Autor žertovné důsledně převrácené perspektivy v malířství.
/záznam Who is Who /
Ivan Mládek je muzikant a komik, kterého zná každý, ale ve skutečnosti o něm nevíme skoro nic. Jeho soukromí je tajemné. Mládkovic vila v Dobřichovicích, v níž žije se svou ženou Evou, synem Štěpánem, dvěma vlčicemi a jedním blíže neurčeným štěnětem, připomíná něco mezi lesním zámkem a bohémským doupětem. Vyšlapanou "psí stezkou" mezi stromy minete několik zánovních cadillaků a chryslerů zaparkovaných na zahradě a jste tam. Ale to hlavní se stejně odehrává v hospodě U nádraží.
(Ondřej Hejma Magazín Dnes 17/2002)
Predminulú sobotu večer sa v areáli minigolfového
ihriska zhromaždili viac ko dve tisícky ludí, ktori sa prišlí pozríeť
na vystúpeníe českej hudobnej stálice Ivana Mládka a jeho Banjo Bandu
v tradíčne skvelej zostave. Nechýbal aní Milan Pitkín a Lenka Plačková,
ktorých si aj slovenskí díváci oblibili z televiznej Čundr Country
Show. Mládkovci na rozdiel od mnohých známych "superstars" prišlí
na festival včas a jeho atmosféry sa "nadýchali" aj ako díváci. Časovú
rezervu si Ivan Mládek nechal aj pre čitatelov Prieboja a my vám prinášame
krátky rozhovor s ním.
Pán Mládek, je známe, že na Slovensko chodíte častejšie, ale predsa
len, kol'kýkrát ste na hornej Nitre?
"Tu v Prievidzí som už koncertoval, ale úprimne sa priznám,
nepamatám sa presne, kedy to bolo, je toho strašne veľa. V podstate
možem povedať, že na Slovensku som každé dva týždne. V piatok som
vystupoval v Kežmarku, dnes vo Valašskom Meziříčí a odtial' som sa
stihol presunúť sem do Prievidze. Jediné šťastie, že cesta bola fajn
a na hraniciach sme nemalí žiadne zdržanie."
Prichádzate v silnom zložení, ktoré poznajú aj slovenskí diváci
a vel'mi si humor vašich show obľúbili. Kde čerpáte nápady a inšpiráciu?
"Je to kombinácia pesničiek a hovoreného slova a som rád, že
ludia sa na tom bavia. Inak, je to drina, robota ako každá iná. Všetko
treba vymýšľať, pripadne čerpať z nejakých vtipov, hovorené slovo
musím doslova " vypotiť" . Najdoležitejšie je však vycitiť, čomu sa
ludia budú smiať."
Zuzana ŠIMOVÁ, Prieboj 28/2003
Jak prožívá prázdniny Ivan Mládek, zpěvák a hudebník
Letos nikam necestuji, takže moje prázdniny se neliší od běžných pracovních dní. Ale přečtu vám zá-pisky z diáře z července. Tak 1.7. Ve vinárně U Caldů s Tomášem Bínem pomlouvám Kristiána Kodeta a jeho výstavu. Je tu i Olda Dudek, Petr Soukup a Jarda Černý. 2.7. Za Kristiánem Kodetem na "Kodetově". Večer v hospodě U Nádraží. 4.7. S Kristiánem Kodetem a Tomášem Bínem U Tygra. Bojím se jít na záchod, aby mě nezačali pomlouvat. Je tu taky Milan Udržel. Udělal jsem rekord, vypil jsem 9 piv, aniž bych šel na malou. Vítěz babického Memoriálu Tychona de Brahe Jambor by čuměl. 5.7. Na urologii v Motole. 6.7. Přijel za mnou Jaroušek Čejka, plánujeme výlet pod stan. Přijel asi z natáčení, protože byl napudrovaný a vypadal jako teplouš. 7.7. S Evou za babičkou. 8.7. S Jirkou Kodetem a Honzou Maléřem na Peliškách, není to špatné. Pak na pivu u Rudolfina. 9.7. Luděk Sobota a Jirka Wimmer u nás, shodli jsme se, že Pelíšky jsou levný blábol. Wimmer pouští svoje grotesky, pochválili jsme je, jen jsme poznamenali, že ta třetí mohla mít větší gradaci. 10.7. Jirka Wimmer se zase střelil do hlavy, naštěstí to zase dobře dopadlo. 11.7. S Felixem Slováčkem, Tondou Gondolánem a Jeňýkem Pacákem si zajamovat U Bubeníčků. Tonda hraje jako Grappeli, ale Felix při jeho sóle zařval, že zrychluje. Tonda vytáhl kudlu. Pak mejdan u Pavla Vrby, Felix a Tonda se udobřují. Asi o půlnoci přišel houslista Svěcený, zahrál nám Let čmeláka, řekl, že Hudeček a Suk umí..., a odešel. Pilo se dál. Tonda Gondolán nám asi po pátém pivu prozradil, že je Cikán. Nikdo mu nevěřil. 12.7. Se Zdeňkem Izerem U Pinkasů. Pomlouváme komiky, hlavně Sobotu a Wimmera. Na Svěrákovi nám vadí jen to, že je málo sprostej. Dál tady nic nemám, ale dneska jedu na chalupu za Zdeňkem Svěrákem, chceme si pokecat o Smoljakovi.
(Lidové noviny 27. července 2000)
Dobrý den pane Mládku, hovořili jsme spolu po telefonu
a domlouvali krátké povídání do Mladé Fronty Dnes na téma Moje nejoblíbenější
místo. Potřebovala bych od vás cca 10 řádků (jeden odstavec) na toto
téma. Místo by se mělo nějak týkat bydlení - konkrétní pokoj, ateliér,
terasa, zahrada nebo kus nábytku - postel, vana, křeslo. To je samozřejmě
na vás. Pokud by se k něčemu třeba vázal nějaký malý příběh, lze to
také použít. Kreativitě se meze nekladou.
Mějte se hezky
Zdraví Kamila Špačková MF Dnes Dům a byt
Moje neoblíbenější místo? Máte-li na mysli nějaké
jedno místo v mém bytě, tak vám těžko odpovím. Žádné jedno konkrétní
místo oblíbené nemám, ani nemůžu mít, každou hodinu mám kvůli sluníčku
oblíbený jiný kout. Bydlím v synově domě, který je na severním svahu
v dost zarostlé zahradě a tak se musím za sluníčkem v bytě neustále
přesunovat. Probouzím se v ložnici, která má okno na východ, takže
to je v pořádku, snídám v prosklené verandě, do oběda vystřídám celkem
tři psací stoly u různých oken, obědvám v koupelně, která má jediná
okna přímo na jih, mezi druhou a třetí si čtu na záchodě, po třetí
odpolední je sluníčko za velkým stromem a tak musím vyběhnout na půdu
a něčemu se věnovat ve vikýři - a od páté hodiny až do západu slunce
stojím ve špajzu. Tak jak vidíte, mám těch oblíbených míst v bytě
víc.
Ivan Mládek se zajímá o stav své peněženky, až když je prázdná
Kde na světě nejdále nebo na kterém zajímavém místě jste se setkal
se svou písničkou?
"V Čierné pri Čope. Abych se tam setkal se svou písničkou,
musel jsem si ji na podiu sám zahrát. Dál jsem se dostal s malováním,
moje a Myslivečkovy antiperspektivní obrazy visí v USA, Francii, Německu,
Švýcarsku, Švédsku a obraz "Opaření Venclovského golfským proudem"
se dokonce dostal až do Číny."
Sledujete burzovní zprávy, případně kurz koruny a podobné záležitosti
v souvislosti s vystudovanou vysokou školou"?
"Abych vám řekl pravdu, nesleduji ani stav své peněženky, začínám
se zajímat, až když je prázdná."
(Business 7/2002)
Byli jsme při tom
Ještě předtím, než dorazili do divadla první návštěvníci, zeptala
jsem se Ivana Mládka a Milana Pitkina na pár otázek.
Dočetla jsem se, že v televizi jste se poprvé objevil v zábavném
pořadu To je fór.
Milan Pitkin:
"Do tohoto pořadu mě přihlásily kamarádky. Původně se mi tam nechtělo,
ale pak jsem přece jen šel a z deseti pořadů jsem osmkrát vyhrál."
Ivan Mládek:
"My dva jsme se seznámili před lety na večírku, kde Milan vyprávěl
anekdoty. Líilo se mi to, protože sám anekdoty sbírám. Milan mě potom
oslovil, zda by se mohl někdy přijít podívat na některé naše vystoupení
a já jsem mu řekl: "Co bys chodil jen koukat na pořad, přijď do něho
rovnou hrát". Zpočátku to byly jen takové malé roličky, až po čase
přišel ten správný zlomový moment. V jednom pořadu jsme zakládali
Nekřesťanskou demokratickou stranu a potřeboval jsem nějakého předsedu.
Napsal jsem Milanovi koktavý projev. Ten měl velkou odezvu a pak jsem
už psal jeden monolog za druhým."
Od té doby vás lidé vnímají jako známého člověka, Jaké vám to
přineslo klady či zápory?
Milan Pitkin: "Za kladnou stránku věci považuji to, že se seznamuji
se známými lidmi, což mě těší. Ale na druhou stranu jsem časově omezený.
Musel jsem zanechat práce, kterou jsem dělal - hotelové služby v Continentalu.
Nyní jezdím vystupovat s Banjo bandem Ivana Mládka, kde vystupuji
jako koktavý. Ale můžu vám říci, že jak se učím stále další a další
role, tak už v civilu pomalu neřeknu souvisle větu. Lidi si někdy
myslí, že si děláme legraci z koktavých lidí. Ubezpečte je, že tak
to opravdu není."
Kde jste objevil Lenku Plačkovou?
Ivan Mládek: "Plačku jsem objevil v tom nejvhodnějším momentě,
kdy s námi přestala jezdit Kalamity Jane, Lenka bydlí směrem co já.
Trošku jsme se znali a tak jsem ji občas jako studentku bral stopem.
Svěřila se mi, že zpívala v kostele. To mě zaujalo. Potřeboval jsem
do pořadu nějakou novou neznámou tvář člověka, který se dá jako osobnost
nějak tvarovat."
(Petra Zaťková, Bílinský zpravodaj 5/2003)